DEN PRVNÍ 14.11. 2010
Vyrážím na turné a na letišti o mne nikdo nejeví zájem, wtf já „JEDU NA TURNÉ”. Žádná reakce, jen celník na pražském letišti mne projíždí důkladněji než elektronický detektor kovu, asi cítí, že ze země odvážím součást českého kulturního dědictví - svoje texty. Korunovační klenoty hadra.
Let Praha - Frankfurt trvá asi půlhodiny. Vzneseme se, je servírován butterbrot s pivem a opět klesáme, sinusoida česko-německé vzájemnosti.
Vlakem do Würzburgu.
Večer organizuje Christian Rytíř (Ritter), loni druhý na dinosauřím německém finále, letos jako host na česko-německém slamu v Ústí nad Labem.
Slam probíhá v Posthalle - mamutím poštovním nákladním prostoru, ve kterém budou v listopadu koncertovat Napalm Death, Pennywise nebo Laibach. Na slam přichází 350 diváků, já mimo soutěž se čtyřmi texty (2 v němčině, 1 v angličtině a 1 v mateřídoušce), diváci reagují.
Na věci lechtající německou nacistickou minulost diváci (na rozdíl od Berlína) nereagují. Jsme v Bavorsku a Hitler to kdysi rozjel právě tady, mea culpa je zde patrně silnější. Po verši „It all began with Adam and Eve and continue with Adolf and Eva” to v Posthalle zašumí jak v úlu, jak vúdu. Nedráždi hada bosou nohou a nenos sovy do Atén, říkám si.
Němečtí slammeři své texty většinou čtou, styl je podobný, vždy velká a jakože velká témata: život, láska, sebeuvědomění, rodiče.
Ve finále je milá Němka se svým dívčím deníčkem, polobláznivý excentrik a hvězda německého slamu Andy Strauss a zhruba šedesátiletá babička v růžovém svetru s jeleny recitující příběh o muži v regionálním vlaku, který seděl naproti ní a masturboval („jemně si masíroval svojí předkožku a já už musela vystupovat”). Auta a penisy stojí, vlaky jedou.
Pěkný slamový večer je analyzován v hospodě, kde mají 150 druhů piva. Na doporučení volím pivo s šunkovou příchutí, ve kterém se prý snoubí mužská láska k alkoholu a k masu (jen trocha toho sexu tam chybí).
DEN DRUHÝ, 15.11. 2010
Dopoledne procházka po Würzburgu na místa dávných mladických nerozvážností a oběd se Schnitzelhaus - svatém místě, kde mají 38 druhů řízků.
Vlakem do Frankfurtu.
Frankfurtský slam se koná v Englisches Theater, divadle přímo pod mrakodrapy německého Manhattanu.
V backstagi je nejen obvyklý servis, ale také monitor, na kterém se dá sledovat dění na scéně. A taky vysílačky. Cool.
Jako host spolu se mnou vystoupí Rachel Rocky Bernstein - slammerka a operní pěvkyně americko-židovského originu, jakási Barbra Streisand facebookové generace. Ve svých slamech přechází plynule do několikačárkovaného sopránu, you must be American to understand it, I think…
V Englisches Theater perforuji pouze jeden text, česko-německý slam Eintopf a velmi mladé publikum mi dává pár michelinských hvězd.
Během večera se představuje výkvět německého slamu, hvězdy jako Lars Ruppel, Bleu Broode či Josef Maruan. Kvalita je exponenciálně vyšší než ve Würzburgu, oproti Würzburgu je to jiná liga, oproti většině českých slamů úplně jiný časoprostor. Diváci hodnotí jen osmičkami, devítkami a desítkami a slammeři se činí. Vyniká hlavně harakiri, které spáchá Bleu Broode, když během svého slamu zavře oči a skočí z 3m vysokého balkónu, na pódiu udělá parakotoul a pokračuje ve svém textu. Němečtí slammeři jsou prý tajně cvičení Wehrmachtem, prozradil mi jeden muž v zákulisí, kterého jsem už pak nikdy neviděl.
Noční přejezd do Marburgu a vytvoření základny u jednoho z nejlepších a nejmilovanějších německých slammerů Larse Ruppela. Lars bydlí v domě ze 14. století, ve kterém několik let žili i bratři Grimmové. Lars mne ujišťoval, že jeden z bří bydlel přímo v mém pokoji - byla tam stará Playstation 1, tak si myslím, že je to možné.
DEN TŘETÍ, 16.11. 2010
Propadám se do slammerského/bohémského života. Snídá se ve 12:00, obědvá v 17:00, celý den vše směřuje jen k večernímu vystoupení. Pokud jste v německé špičce, můžete být v rámci země třeba 3 měsíce na turné a mít každý večer vystoupení. Lars Ruppel byl na šňůře nepřetržitě několik měsíců, nyní vystupuje po celém světě, slamuje, moderuje slamy a připravuje slamové workshopy. Důstojný následovník bratří Grimmů (anketa v Marburgu: ano, v tom domě bydlí Lars Ruppel. Kdo byli bratři Grimmové?). Panta rhei.
Hraju Tekken 2 na Playstation 1.
Poslední slam vrcholem celého miniturné. Když o půl osmé přicházíme ke klubu KFZ, vine se lidská frontová hydra přes dva bloky a obsahuje stovky hlav. Backstage je na úplně opačné straně klubu než pódium. Cool.
Do klubu se nakonec zmiestilo asi 200 lidí, zbytek byl nemilosrdně poslán domů. Asi 20 lidí sedí dokonce přímo na pódiu, za naším Arschlochem. Oktoberfest slamu.
Já, Čech, se obětuji pro vás, Němce. Vystupuji jako tzv. „sacrifice poet”. Slammer, který jde první a na kterém si publikum vyzkouší hodnocení - pornoterminologií předjezdec. Dělám Eintopf a Holy Grail of Love a publikum mi dává feedback, lidé na mojí akci reagují reakcí. Nice.
Úroveň soutěže je opět obrovská, různost stylů, různost knírů, různost poselství i poserství i pózerství. Mimo program vystupují Lars Ruppel a Bo s týmovým slamem ve dvojici (soutěž týmů je jednou z disciplín německého mistrovství) - fascinující mechanismus, dva hlasy v dechu a echu, střídání stráží, nahrávky a zakončení, co bylo teď, za chvíli už není. Voll nice.
Po gigu skotská whisky v backstagi, holy falafel v tureckém bistru, společné posezení v kuchyni a Tekken 2 na Playstation 1.
GAME OVER
Jan Jílek