
Občanské sdružení Fléda
Štefánikova 24
60200 Brno
E-maily:
os@fleda.cz
slampoetry.cz@gmail.com
Rozhovor s Jaromírem Konečným
Proč jsi odešel v roce 1982 do Německa?
Když jsem se vrátil z Lýbie, kde jsem pracoval dva roky a vydělal jsem si tam spoustu peněz, tak jsem měl v Ostravě barák. Bydlelo nás tam tehdy 15 vlasatých mániček. Začali tam chodit policajti a my jsme strašně moc pili, tak jsem byl zkrátka v těžkých depresích a říkal jsem si, že se buď zabiju, nebo skončím v kriminále, nebo něco. Potom jsme poznali jednu holku v Čedoku a ta mi s kamarádem zařídila zájezd, tak jsme se sebrali a utekli.
Ten odchod ovlivnil i tvé knihy. Psal jsi už před tím, nebo jsi začal až v Německu?
Jak jsem byl v tom, já nevím jestli se tomu tak dá říkat, undergroundu, ... ale přeci jenom asi jo, protože většina lidí se tehdy neangažovala ... tak jsem psal takový krátký povídky, nebo skládal písničky. Když jsme měli mejdany, neboli festivaly třetí kultury, jak jsme tomu říkali, tak jsem tam vždycky hrál a přednášel, ale nikdy nebylo nic zveřejněné. Po odchodu do Německa jsem s tím úplně přestal a deset roků jsem nepsal nic. Naštěstí jsem ale vždycky hodně četl, to mi asi pomohlo, když jsem začal zase psát.
Jak jsi se v Německu dostal ke slam poetry?
Já jsem to četl v novinách, to bylo v roce 94 myslím, už si to ani nepamatuju, že je poetry slam a že každý, kdo přijde, se tam může zapsat do listiny a přijít na jeviště. Tak jsem tam šel. To byl vůbec první poetry slam v Mnichově, který přivezl Karl Bruckmaier. Měl jsem tehdy celkem úspěch. Od té doby jsem tam začal chodit. Jenomže Karl Bruckmaier to brzo položil. Oni to dělali takovým způsobem, že zvali známé spisovatele a podobné a začalo se to pokládat, protože tam přicházelo čím dál míň lidí. Asi o rok později to vzali takoví studenti a s něma jsem se dostal do kontaktu, oslovili mě a pak jsme spolu jezdili po celým Německu od slamu k slamu. Potom jsem byl v 96. hned na prvním německém národním slamu, kde jsme s Mnichovem udělali druhé místo, protože tam byla akorát tři družstva. V Německu na národní úrovni je kromě normálního slamu také týmový. No a potom to šlo všechno celkem rychle.
Neměl jsi problém s jazykem?
Němčina je teď na slamu i na různých večerech mojí profesí. I když čeština je moje mateřština, tak mám teďka větší problém na jevišti s češtinou. S němčinou nemám žádný problém, protože to dělám dvacet let, vystupuju sedmkrát, osmkrát týdně a můžu reagovat na všechno. Když někdo řekne něco, co nečekám, tak na to mám něco v hlavě připravené, ale v češtině to nemám. Proto i čtení fungují pomaleji v češtině. Trvá dýl, než se lidi smějí, než mám publikum.
Ani v počátcích jsi s němčinou problém neměl?
Přece jenom už jsem byl v Německu deset roků, když jsem začínal. Už jsem mluvil němčinou víc než češtinou. I proto, že moje žena je Polka a doma jsme mluvili polsky. Teď jsem tady pár dní a taky mluvím normálně česky a i čtu český knížky, ale přece jenom to pro mě není takový mluvený jazyk.
Zakladatelé slam poetry v Česku, jako například Martin Pluháček, zmiňují Tebe jako toho, kdo jim pomohl dovést myšlenku slam poetry do České Republiky. Jak vidíš své zásluhy?
Já myslím, že nemám žádné zásluhy, protože Pluháček to tehdy chtěl dělat. V Drážďanech, když ještě slamy v Čechách neexistovaly, se bylo podívat asi osm žurnalistů a literárně zangažovaných lidí, například Balaštík z Hostu, a já jim vykládal o slamech. Potom mě zkontaktoval Pluháček a pozval mě do Olomouce na ten první český poetry slam. Říkal mi, že to začnu a já sice měl jiné čtení, ale všecko jsem to nechal a přijel, protože mě strašně těšilo, že v Česku něco takovýho začíná. Já myslím, že by to beze mě samozřejmě taky fungovalo a Pluháček by to začal dělat. On toho pak nechal, ale začala to dělat Lenka (Zogatová) a ona je strašně idealistický člověk, který se za tím angažuje a taky by mě k tomu nepotřebovala. Děláme třeba věci ve Vídni, zval jsem Petra Vášu, ale zkrátka beze mě by to taky fungovalo, určitě.
Stíháš sledovat český slam?
Já to nestíhám moc, protože toho mám strašnou spoustu v Německu. Když jsou kontakty a mně to vyjde, tak se snažím. Jak můžu, tak pomůžu, jak se nedá časově, tak se nedá.
Troufneš si tedy říct, jaký je rozdíl mezi českým a německým slamem, pokud se taková označení vůbec dají vytvářet?
Já těch českých slamů zas tolik neznám, hlavně ty česko-německé poetry show, který sám dělám v Drážďanech a v Ústí, nebo to co dělá Lenka tady, ale dnes je to spíš exhibice. Já skutečně nemám čas ani možnost na ty normální český slamy přijet. Už kvůli tomu, že německý slam je pravidelný. V Německu je třeba v Mnichově slam každý měsíc, stejně jako ve čtyřiceti, padesáti dalších městech. To v Česku vůbec není. Ve městech, kde se slamy pořádají, tak probíhají jednou za rok a potom je to národní kolo. Srovnat to ale můžu. Já si myslím, že přeci jenom je ten německý slam asi o deset let starší než ten český a kvůli tomu tam už jsou básníci a slamy stabilní. V Německu to funguje jako normální zaběhlá záležitost, slam je skoro mainstream. A to v Česku ještě pořád není.
Ms. Slam poetry měla být odpovědí na nedostatek žen v českém slamu. Jak je to v Německu?
To je tak všude. Málo žen je všude, i když se v průběhu těch let v Německu deset až patnáct ženských, který jsou skutečně výborný, objevilo. To v Česku asi ještě není.
Čím to je?
Já si myslím, že skutečně ženský nemají tu potřebu se tak produkovat, ještě v nějakým konkurenčním boji. Jim to za to nestojí. Chlapi vždycky měli takovou tu tendenci bojovat o něco a to ženský nemusej.
Poslední otázka. Jak by jsi zhodnotil včerejší pražskou a dnešní brněnskou dámskou exhibici?
Já nevím, čím to je, ale Brno je pro mě od té doby, co znám Lenku, taková bašta českého poetry slamu a asi to tak je. Protože celá organizace vychází z Brna a už jsem o Flédě hodněkrát slyšel. Taky to bylo dnes potvrzené, bylo tady plno, výborná atmosféra, všechno fungovalo. Včera to bylo v Praze trochu s málo lidmi, zkrátka jiné.
Díky moc.
