Ještě před začátkem soutěže vystoupila Bratislavská úderka ve složení Bruce Lee Bratislav, Jackie Chan, Bud Spencer a Chuck Norris. Svým komponovaným vystoupením připomněli výročí vzniku Československa, jeho okupace a rozdělení. Možná až příliš dlouhý úvod obstaral známý záznam Českého rozhlasu z roku 68 během obsazování republiky. Poté už nastoupili za doprovodu hudby na pódium společně s kytarou a začali slamovat, rapovat. Škoda jen, že příliš hlasitá hudba v otevřeném prostoru Alfa Pasáže dost překreslovala slova vystupujícíh a nebylo jim dobře rozumět.

Soutěžících slamerů se přihlásilo jedenáct. Jako první vystoupil Paul MC. Rapoval ze sebe proud slov o všem možném: "Dumám o Afghánistánu a jak snadno může někdo dostat ránu." Jeho zkušenosti s církví asi také nebudou zrovna pozitivní: "Kněží stěží slouží Pánu." Bylo to takové trošku přehnané tornádo s "rybičky a rybáři, ovečky a faráři". V druhém kole, vědom si toho, kdo je vítězem, však překvapil. Na pódiu si sednul a přečetl smysluplnější text, méně rapovým, ale přesto silným arychlým hlasem. A hle, body přibyly.

Druhý Zuntych ukázal tu sprostší variantu slamu. Hned na úvod šukal kytky a krkal mrdky a bylo zřejmé že "Cogito ergo sum, leze mi to na rosum." Jeho tři různorodé básně  příliš poetické nebyly: "Štěňátka: Utop se, pse!" Tohle rozhodně není cesta, kterou by se měl slam ubírat. Prvoplánové nadávky a rozesmívání publika sice na chvíli fungují, ale nelze na nich postavit celý slam.

Třetí přišel na řadu loňský brněnský vítěz Váňa a s ním i pořádný slam. Zvládl knihovnu, dotace, zemědělství: "Ach synku, synku, oral-li jsi? Ach synku, synku, usušil-li jsi? Ach synku, synku, ubalil-li jsi?" A bylo by divné, kdyby alespoň jeden slamer nezmínil aktuální kauzu Kundera: "Ach synku, synku, udal-li jsi?" Opravdu je v Žertu čert? V druhém kole reagoval na Jakuba Folla a tepal bio. Momentálně je Váňa asi nejlepším domácím brněnským slamerem.

Po neúspěchu v Praze nastoupil v Brně Jakub Foll, který slamoval už i na nádraží, ale poprvé v pasáži a jehož slam byl jako vždycky, zcela a úplně autentický. Jak je jeho dobrým zvykem, zareagoval na přechozí slamery a pak si nechal z publika hodit téma. Svátek matek v jeho podání se docela zvrhl - ručičky i nožičky dětí létaly vysoko. Ve druhém kole se i neznalí diváci dočkali vysvětlení: Plzeňák vyhrál v Praze, Pražák v Plzni, proto já vám Brno przním." Nutno dodat, že tohle prznění bylo rozhodně příjemné. V duchu Švandových vtípků během moderování by se dalo říci: "Co by za takové prznění leckterá panna dala." Slovo z publika znělo v druhém kole brukev, která se usídlila na Jakubově nose.

Pátý vystoupil Jiřina Příč. Ano, pátý, jednalo se o muže, i když si možná svým řevem nedostatek mužnosti nahrazoval. "Baníčku my jsme s tebou" vyřvávané a opakované se v Brně ujmout nemůže, nehledě na to, že mělo se slamem společného méně, než interpret s ženou. Že by snaha napodobit loňský Váňův fotbalový slam? Na to si ale Jiřina vybral špatné regionální kolo. O to větší bylo překvapení v druhém kole. "V pravém rohu ringu Daniel Landa, v levém rohu ringu Petr Váša," a začal souboj na život a na smrt. Vtipně zahrnutý byl do slamu/performance text Vášovy petice proti Landově hře na prknech brněnského divadla. (Mimochodem i tohle téma se omílalo již loni.) "Petr se chápe Daniela, Daniel se chápe Petra, nikdo nechápe" se tak v druhém kole nekonalo.

Soutěž půlila Mascha, která vyvolala snad největší rozdílnost názorů. Holka z vesnice kde mají tři důchodkyně, nejsou to svině asi vypadá jinak. Snaží se improvizovat, nemít nic připraveného, ale i větší slameři mají alespoň některé obraty a témata připravené. U Maschy to tak nevypadá. Teď jde o to, nakolik je to záměr. Publikum se rozhodně jejím slamem bavilo. Povídání "prostě...vole...prostě...jooo" a "feministické" vymezování zatím funguje, nemusí to tak ale být stále. Pak se uvidí, zda mají pravdu Maschini kritici, nebo ti, kdo ji opěvují.

Rosťa, loňský vítěz v Olomouci "sice není Máša, ale chtěl by být básnický paša". Vytvořil nám česko-slovenský slovník, ovšem ne všechny jeho surrealistické asociace byly pochopeny. Ostatně stejně jako loni. Hynek Robeš zase parafrázoval Máchu, ale klasikem slamu se rozhodně nestane. Janek je sice perfektní MC a slam oživil, ale kdyby všichni byli jako on, nepořádáme slam poetry, ale raperskou battle.

Překvapil Radko Bohatec. Oproti svým dřívějším krátkým básničkám letos opravdu slamoval. "Nadával" Krakonošovi a Radegastovi, v druhém kole sondoval literární vztahy: "Letí až k nebeské brance, kde nejsou, táto, umělecké srance." Víťa Kraus se přihlásil na poslední chvíli a také zůstal až v druhé půlce pelotonu.

Pozitivní na letošním brněnském slamu rozhodně byl příliv nových tváří. Nejen na pódiu, ale i v hledišti. A i přes trochu větší zimu v pasáži je právě tenhle prostor velmi vhodný. Výborné atmosféře přispěl i beatboxer Andrew, který vystoupil o přestávce mezi koly. Když pak zakončoval soutěž po vyhlášení, přizval si na pódium Matúše Bagára, který svým neobvyklým nástrojem a úžasným hlasem rozpohyboval všechny zbylé diváky. Když se k nim pak připojil MC Janek, aby ukázal, že umí i jamovat nezůstal snad v Alfa Pasáži nikdo, kdo by se do jejich rytmů nepohnul.

Jenda Perla s přispěním Gábiny Nedbálkové (díky)