Občanské sdružení Fléda
Štefánikova 24
60200 Brno
E-maily:
os@fleda.cz
slampoetry.cz@gmail.com
14.5.2008
Martin Jůza není emo
Tentokrát přes Skype zpovídaný zástupce Ostravy ve finále Slam poetry 2007. Martin Jůza se narodil 1986 právě v Ostravě. Po Jazykovém gymnáziu Pavla Tigrida odešel studovat do Zlína na UTB.
Kategorie: Rozhovory
Zaslal: Jenda
Video tvorba Martina Jůzy:www.youtube.com/ejnlonlajn
Mám Ti říkat Martine nebo Kapitáne Emo?
(smích) Normálně Martine.
To tvé vystoupení bylo reálné, nebo ses do té role jen stylizoval?
To je komplexní záležitost tady tohle. Je to hlavně tím, že jsem se ke slamu dostal jako slepý k houslím a k finále jako ještě slepější. Byla mi dána příležitost a já si říkal, že se na ni trošku připravím. Jelikož k poezii nemám zrovna blízko, říkal jsem si, že si alespoň připravím nějakou roli. Kapitán Emo je fikce, kterou jsme vymysleli jednou na nějaké párty, když jsme hráli v Bílovci divadlo. Není založen na žádném reálném podkladu, ale v podstatě existuje.
Takže ani kapela není skutečná?
Ne, kapelu nemám. To bude asi obrovské zklamání. (smích)
To bude. Hlavně pro fanynky. Jak jsi se tedy dostal ke slamu?
Já jsem hrál v amatérském divadle Lípa slezská, což byl sbor na našem gymnáziu. Už je to nějakou dobu co v něm nehraju. Začal se nějak rozpadat a já jsem odešel z gymplu na výšku. Jirka Hruška, který soubor vedl, mi později zavolal, že Česká televize bude točit nějaký vstup právě o Lípě slezské. Zeptal se mě, jestli bych se nechtěl zúčastnit. Já na to kývnul a náhodou zrovna potom bylo regionální kolo slampoetry a on říkal, že nemá žádné účastníky. Tak jsem byl jeden ze tří lidí, které tam nahnal.
Když jsi začínal na divadle, co teď přesně studuješ ve Zlíně?
Jmenuje se to Audiovize a je to na Univerzitě Tomáše Bati. Specializuju se na kameru a obrazovou postprodukci.
Jak jsi se dostal k divadlu a od něj k filmové vysoké škole? Tíhl jsi k tomu odmala?
Tam je zase taková pomotaná příčina s následkem, jak jsem díky divadlu šel na filmovku. Po konci mojí divadelní kariéry jsem si zahrál v jednom filmu (Sluneční stát). Filmové zákulisí mě oslovilo, takže jsem si říkal, že bych to mohl vyzkoušet.
A proč jsi se nerozhodl pro herectví?
Ono tam bylo i víc podnětů. Ještě film Skutečné mládí, na kterém jsme byli s naším gymnáziem. Ten mi přišel tak příšerný, až jsem si říkal, že by se dalo určitě natočit něco lepšího. Tak vznikl náš první celovečerák, který se jmenoval Pahýl. A pak k tomu přišel ten Sluneční stát, který rozhodl.
Roli ve Slunečním státě jsi získal jak?
V klubu Atlantik, což byla domovská základna našeho divadla, pracuje Renáta Jurdová, manželka dramaturga České televize. Ona dala avízo, že je nějaký casting. Tak jsem si ho šel vyzkoušet.
Jak se ti natáčelo? Byla to změna oproti divadlu?
Bylo to dost příjemné, protože jako herec máš na tom place full servis. Nebyla to sice hlavní role, ale byla to dokonce mluvící role, takže jsem si tam užil pár dnů. To prostředí bylo příjemné.
Podle Jakuba Folla se dalo herectví pro slampoetry využít. Přišlo ti to také tak?
Podle toho, jak k tomu člověk přistupuje. Já jsem sice říkal, že jsem se na to nějak chtěl připravovat, ale v základu jsem vůbec netušil, co to ta slampoetry je, co to znamená. V Ostravě jsem totiž předvedl jen takovou zvukovou performance. Ta se slamem a s básněmi neměla nic společnýho. Herectví tě ale určitě naučí nějaké rétorice a základům. Člověk to ale musí mít nějak v sobě, aby mohl nějak improvizovat na pódiu. Slampoetry je o tom, něco ze sebe dostat, než něco hrát. Takhle mi to alespoň přišlo i z výsledků a z reakcí publika.
Uvažuješ o tom, že by ses slamem dál alespoň trochu zabýval?
No, asi ne. Myslím, že jedna zkušenost stačí. Teď trošku nevím, jak to formulovat. Určitě to bylo zajímavé, ale jak sem říkal, dostal jsem se k tomu náhodou. Co se týče psaného slova - sice jsem na školách vždy byl u takových těch studentských časopisů a i teď šéfredaktoruju časopis na UTB, ale k poezii moc vztah nemám. Navíc jsem takový zakřiknutější typ člověka. Ono to bylo vidět i na mém vystoupení. Do něj jsem tu zakřiknutost zakomponoval a trošku přihrál. Takže slam už asi ne.
V čem by jsi se tedy rád realizoval?
V té audiovizuální oblasti. S kamerou, a možná bych se chtěl časem dostat i k režii.
Co máš zatím s kamerou za sebou?
Vytvářel jsem spoty třeba pro Univerzitu Tomáše Bati, pro ostravský festival studentských filmů, pro soutěž Miss Academia 2008 a další.
A co ten celovečerák?
(smích) To byl spíš takový studentský žert. Natáčeli jsme to na digitální kamerku na stativu, před kterou jsme sami běhali a hráli všechny role. Spíš taková studentská zábava
Dělalo ti problém vystupování před narvanou Flédou? Přece jen oproti malému divadlu to asi byl rozdíl, včetně interakcí publika.
No, tak to zas ne. Já jezdíval na takový velký tábor, kde jsem patřil do „zábavného týmu“, a každé ráno jsem mluvil a představoval program před 300 lidma. Takže tohle problém nebyl.
Ještě bych se vrátil k té muzice. Když nemáš vlastní kapelu, co posloucháš za muziku?
Já jsem vlastně v jedné kapele kdysi hrával. Jmenovala se Mramor a já v ní hrál na didgeridoo. Ale to už je dlouho. Jinak mám rád spíš elektronickou hudbu. Věci, kde posloucháš zvuk a ne text. Maximálně mám rád nějaké slovní hříčky. Z kapel třeba Tatabojs.
A jaký je tvůj vztah k EMO stylu?
No, nad tím jsme taky s kamarády někde přemýšleli. Ale já ho tak úplně nechápu, nezaujal mě. Možná, že kdybych byl mladší...
Díky za rozhovor
Mám Ti říkat Martine nebo Kapitáne Emo?
(smích) Normálně Martine.
To tvé vystoupení bylo reálné, nebo ses do té role jen stylizoval?
To je komplexní záležitost tady tohle. Je to hlavně tím, že jsem se ke slamu dostal jako slepý k houslím a k finále jako ještě slepější. Byla mi dána příležitost a já si říkal, že se na ni trošku připravím. Jelikož k poezii nemám zrovna blízko, říkal jsem si, že si alespoň připravím nějakou roli. Kapitán Emo je fikce, kterou jsme vymysleli jednou na nějaké párty, když jsme hráli v Bílovci divadlo. Není založen na žádném reálném podkladu, ale v podstatě existuje.
Takže ani kapela není skutečná?
Ne, kapelu nemám. To bude asi obrovské zklamání. (smích)
To bude. Hlavně pro fanynky. Jak jsi se tedy dostal ke slamu?
Já jsem hrál v amatérském divadle Lípa slezská, což byl sbor na našem gymnáziu. Už je to nějakou dobu co v něm nehraju. Začal se nějak rozpadat a já jsem odešel z gymplu na výšku. Jirka Hruška, který soubor vedl, mi později zavolal, že Česká televize bude točit nějaký vstup právě o Lípě slezské. Zeptal se mě, jestli bych se nechtěl zúčastnit. Já na to kývnul a náhodou zrovna potom bylo regionální kolo slampoetry a on říkal, že nemá žádné účastníky. Tak jsem byl jeden ze tří lidí, které tam nahnal.
Když jsi začínal na divadle, co teď přesně studuješ ve Zlíně?
Jmenuje se to Audiovize a je to na Univerzitě Tomáše Bati. Specializuju se na kameru a obrazovou postprodukci.
Jak jsi se dostal k divadlu a od něj k filmové vysoké škole? Tíhl jsi k tomu odmala?
Tam je zase taková pomotaná příčina s následkem, jak jsem díky divadlu šel na filmovku. Po konci mojí divadelní kariéry jsem si zahrál v jednom filmu (Sluneční stát). Filmové zákulisí mě oslovilo, takže jsem si říkal, že bych to mohl vyzkoušet.
A proč jsi se nerozhodl pro herectví?
Ono tam bylo i víc podnětů. Ještě film Skutečné mládí, na kterém jsme byli s naším gymnáziem. Ten mi přišel tak příšerný, až jsem si říkal, že by se dalo určitě natočit něco lepšího. Tak vznikl náš první celovečerák, který se jmenoval Pahýl. A pak k tomu přišel ten Sluneční stát, který rozhodl.
Roli ve Slunečním státě jsi získal jak?
V klubu Atlantik, což byla domovská základna našeho divadla, pracuje Renáta Jurdová, manželka dramaturga České televize. Ona dala avízo, že je nějaký casting. Tak jsem si ho šel vyzkoušet.
Jak se ti natáčelo? Byla to změna oproti divadlu?
Bylo to dost příjemné, protože jako herec máš na tom place full servis. Nebyla to sice hlavní role, ale byla to dokonce mluvící role, takže jsem si tam užil pár dnů. To prostředí bylo příjemné.
Podle Jakuba Folla se dalo herectví pro slampoetry využít. Přišlo ti to také tak?
Podle toho, jak k tomu člověk přistupuje. Já jsem sice říkal, že jsem se na to nějak chtěl připravovat, ale v základu jsem vůbec netušil, co to ta slampoetry je, co to znamená. V Ostravě jsem totiž předvedl jen takovou zvukovou performance. Ta se slamem a s básněmi neměla nic společnýho. Herectví tě ale určitě naučí nějaké rétorice a základům. Člověk to ale musí mít nějak v sobě, aby mohl nějak improvizovat na pódiu. Slampoetry je o tom, něco ze sebe dostat, než něco hrát. Takhle mi to alespoň přišlo i z výsledků a z reakcí publika.
Uvažuješ o tom, že by ses slamem dál alespoň trochu zabýval?
No, asi ne. Myslím, že jedna zkušenost stačí. Teď trošku nevím, jak to formulovat. Určitě to bylo zajímavé, ale jak sem říkal, dostal jsem se k tomu náhodou. Co se týče psaného slova - sice jsem na školách vždy byl u takových těch studentských časopisů a i teď šéfredaktoruju časopis na UTB, ale k poezii moc vztah nemám. Navíc jsem takový zakřiknutější typ člověka. Ono to bylo vidět i na mém vystoupení. Do něj jsem tu zakřiknutost zakomponoval a trošku přihrál. Takže slam už asi ne.
V čem by jsi se tedy rád realizoval?
V té audiovizuální oblasti. S kamerou, a možná bych se chtěl časem dostat i k režii.
Co máš zatím s kamerou za sebou?
Vytvářel jsem spoty třeba pro Univerzitu Tomáše Bati, pro ostravský festival studentských filmů, pro soutěž Miss Academia 2008 a další.
A co ten celovečerák?
(smích) To byl spíš takový studentský žert. Natáčeli jsme to na digitální kamerku na stativu, před kterou jsme sami běhali a hráli všechny role. Spíš taková studentská zábava
Dělalo ti problém vystupování před narvanou Flédou? Přece jen oproti malému divadlu to asi byl rozdíl, včetně interakcí publika.
No, tak to zas ne. Já jezdíval na takový velký tábor, kde jsem patřil do „zábavného týmu“, a každé ráno jsem mluvil a představoval program před 300 lidma. Takže tohle problém nebyl.
Ještě bych se vrátil k té muzice. Když nemáš vlastní kapelu, co posloucháš za muziku?
Já jsem vlastně v jedné kapele kdysi hrával. Jmenovala se Mramor a já v ní hrál na didgeridoo. Ale to už je dlouho. Jinak mám rád spíš elektronickou hudbu. Věci, kde posloucháš zvuk a ne text. Maximálně mám rád nějaké slovní hříčky. Z kapel třeba Tatabojs.
A jaký je tvůj vztah k EMO stylu?
No, nad tím jsme taky s kamarády někde přemýšleli. Ale já ho tak úplně nechápu, nezaujal mě. Možná, že kdybych byl mladší...
Díky za rozhovor
↑ Návrat