V backstagi vládne uvolněná atmosféra i přesto, že se začátek posouvá o hodinu. Na některých stránkách a v některých časopisech byl inzerován začátek v osm hodin, přestože oficiálně měli rytíři slov vystoupit na pódium již v sedm. Pokuřující pánové se baví mezi sebou a vtipkují. Ano, ani letos se do finále nedostala žádná žena. I letos tak půjde o testosteronem naplněné soutěžení. Začíná se losovat. Slyšíme sténání Bůčka, na kterého padla nevděčná role toho, kdo finále zahájí. Další se mezi sebou dohadují, jak je jejich číslo výhodné. To už ale na pódium vstupuje moderátor večera. Již tradičně jím je herec Jakub Žáček a již tradičně sklízí od začátku velký potlesk. Představuje jednotlivé soutěžící a můžeme začít.

Na pódium však ještě vstupuje první host večera. Je jím rakouský slamer Jimmy Lend. I celorepublikové finále je totiž zahrnuto do letošní série česko-rakouské slamové spolupráce podpořené Evropským fondem pro regionální rozvoj. Čtvrté a poslední společné vystoupení rakouských a českých slamerů začíná. Jimmy se snaží komunikovat s publikem česky, záhy ale zjišťuje, jak je čeština těžký jazyk. Snad aby českým divákům jejich jazyk oplatil, je jeho první slam ve vídeňském dialektu, a tak se chytá jen málokterý z diváků. Jimmyho výraz však dává porozumět i ostatním. S angličtinou druhého slamu již má problémy podstatně méně lidí a Jimmy sklízí aplaus.

Před natěšený dav naplněné Flédy předstupuje Plzeňák Bůček. Je sebevědomý a sebevražda mladé dívky zní z jeho úst jaksi příjemněji. Pak ovšem přechází k tvrdšímu kalibru a do prvního slamu večera se nám motá politika, když Dělnická strana je „sebranka hlupáků, co chtějí kázat morálku“ a „málem upálili Natálku, tu malou cikánku“. V duchu černé kroniky pokračuje téměř do konce, aby na závěr divákům připomněl, že nejde jenom o zábavu: „Chtěli jste poezii? Já jsem nepřišel, abych tady dělal stand-up comedy.“ Hodnocení je průměrné, některá čísla pak mírně nadprůměrná. Doplatil Bůček na své pořadí nebo ne? To už se nedozvíme, slam je v každé minutě originální a neopakovatelný.

Ondřej Macl, vítěz regionálního kola v Hradci Králové je velmi zbožný – uctívá „boha jménem Facebook na oltáři značky Toshiba.“ Že to v rodině Maclů bude běžný jev, prokazuje Ondrův táta, který „je taky na Facebooku. Abych Tě lépe poznal kluku.“ Přestože je mladý, již nyní má vizionářské sklony: „Vyměňme virtuálno za sny. Sdílejme se a buďme krásný.“ Když pak Ondřej v rytmu Nohavicy „uviděl trójské koně, běželi … 1, 1, 0, 1, 0,“ zmáčkl „Ctrl, Alt, Dylýt“ a v rytmu bijícího srdce opustil pódium. Že je Facebook opravdu fenoménem prokázal Jakub Žáček, který ještě před hodnocením poroty diváky vyzval, aby se staly fanoušky české slam poetry na Facebooku.

Že bylo složení finále ryze mužskou záležitostí jsme se již zmiňovali. Jediný Miroslav Kynčl, zástupce brněnského slamu, se rozhodl sobotní slam „trochu oženit,“ přestože pro něj bylo „těžké do temnoty, říkat tyhlety anekdoty.“ Pro můzu z první řady pak vysekl báseň o žárlivosti: „Přistihl jsem hlemýždě, jak ti kouká na hýždě. Nechtěl jsem ho vinit, ale nepřestával slinit. Proto jsem jeho podobiznu, přeměnil hravě do kubismu.“ Není proto divu že Míra dřív „sbíral igráčky a teď sbírá mindráčky.“

Největší interakci s publikem předvedl v prvním kole prostějovský Jakub Hyndrich. Při jeho závěrečných verších „Dnes večer na Nově běží Rocky Balboa, ale já stojím na Flédě, ...“ … „... a jsi za vola,“ ozvalo se z publika, které tak zakončilo jeho slam o tom, jak stárne je k ničemu. Možná se není čemu divit, když jeho „československou superstar se stala tráva.“

Zástupce Pardubic Vladimír Vacátko se také svezl na módní vlně Facebooku, kde se třeba dozvěděl, že „i můj brácha má kluka“ a proto raději zrušil účet a tak, to, „že mluví v statusech je jen nostalgie.“ Možná je stejnou nostalgií i jeho “vzpomínání“ na základku, kde se mu kluci smáli, dokud nepotkal kamaráda, co je taky emo a který mu dal pusu.

Rosťa Kičbaž z Olomouce se hned na začátku vymezil: „Nejsem Vacátko a nejsem na Facebooku,“ aby v podobně konfrontační rovině pokračoval, protože ve slam poetry „hrají prim básníci postižení absolutním rýmem“ a vypadá to trochu jako „paralympiáda v českém jazyce.“ Není se co divit, když „fantazie není jezevčík na flexibilním vodítku.“

To Ondřej Lidický z Prahy se vytasil s jinou zbraní, zbraní nejtěžší – slam s Chuckem Norrisem a místy hlasem Zuzany Norisové. Na tohoto Slimátora 3000 je třeba hledět jako na „mastera, který do tří minut dá i projev Castra.“ A přestože letos známý slovenský slamer nepřijel, „jedinej kdo Chucka přemoh, bůh to ví, byl ten hoch, Bruce Lee.“ Přestože se Slimátor zadrhl a musel vzpomínat na poslední verš, publikum ho ocenilo. A protože Jakubovi Žáčkovi se zdálo, že se dlouho nemluvilo o Facebooku, vyzval diváky, ať na něm podpoří petici za přesun brněnského nádraží do Zlína.

Tiché začátky slamů mohou být velmi silné, a to se povedlo Danovi Binkovi z Ústí nad Labem. … ticho … „mám přítelkyni“ … ticho … „není tady … tak můžu“ a jeho slam o soužití s onou přítelkyní („Byl jsi za rodičema? / Vždyť jsou mrtví. / Víš jak to myslím.“) a zároveň snění o „kněžně z pokladny“ nemohl skončit jinak, než jak začalo Danovo druhé kolo: … ticho … „nemám přítelkyni.“ Dan totiž první kolo končil a dle pravidel tedy druhé otevíral. Vyrovnané slamy mu vynesly druhé místo i přes násilné sklony z druhého kola: „utvořil bych militantní sekci básníků, bombardoval bych města poezií.“ Je dobře, že „já to chci jenom říkat a nemám potřebu to psát,“ přišli bychom o dobrého slamera, který se nakonec vydal na cestu: „Jdu si hledat přítelkyni.“

Danova soutěžní vystoupení rozdělil další host z Rakouska, jeden z mála ženských elementů Slam poetry 2009, Mieze Medusa. Také si přiznala, že „naučit se česky je těžké“ a tak raději přešla ke srozumitelné angličtině ze svého zápisníčku. Druhé kolo už byl čistý Miezin rap o soukromí a paranoie, do kterého si určila beat od publika „Handle with care.“ Opět jsme se tedy alespoň vzdáleně dostali k Facebooku a sociálním sítím.

Možná inspirován angličtinou, rozhodl se v druhém kole Ondra Lidický pro čaj o páté, který se asi publiku o půl desáté nelíbil. Ocenilo jenom „A bez diplomu mi nechoď domů. Ale řízky mi dala jen na týden.“

Surrealistický Rosťa Kižbač „ležel v posteli, vedle něj desítka, a začínala studentská slamová besídka.“ Pak se není čemu divit, že vyprávěl pohádky. Tu o Karkulce, v níž ovšem babička byla levandulová (celá má?), „křepčila kolem vlka a provokovala: Life is life.“

Ještě že aspoň Vladimír Vacátko si to přiznal: „Nedivte se ničemu, třetina českýho národa jsou pitomci.“ A přestože skandované „My jsme Češi, patříme do špičky,“ možná někoho přesvědčilo, stejně „je tu smrádek, ale teploučko.“ Filozofickou otázkou nakonec bylo, zda „je stará Paroubková XL nebo XXL?“

Jakub Hyndrich v druhém kole spíše strašil, stejně jako jeho „alter ego, Helenka Vondráčková: Ještě 40 let vás tu budu strašit všechny silvestry.“

Jako dobrý prorok se ukázal být ve druhém kole Miroslav Kynčl: „Dnes slamuji podruhé, bude to krátké a ubohé.“ Tento slam byl naopak ukázkou toho, že ticho je někdy ve slam poetry špatně. Míra skoro nic neřekl, nechal na sebe pořvávat publikum a nijak ho nedostal.

Ondra Macl nám předvedl své tři identity, přičemž každá se začal jinak projevovat už ve školce, kde „to byla paráda“, byl tam „strom a Jerry“ a „mikulášská revolution“. Pak si asi uvědomil, že školkou to nezačíná: „V pupku matky žádná šňůra, jsem totiž bezdrátový, bezpáteřní č...člověk.“

Pozorný divák si již domyslel, že vítěz je jasný. Stejně jasné to bylo i Bůčkovi: „No a co, že nejsem Moravááák? Já na vás seru na celou porotu.“ Ale když „řekl bů, tak publikum řeklo ček.“ Mikrofonu se ovšem nevzdal po třech minutách a za beatu DJ Mehdiho, který podkresloval celý večer a poté si vzal na starosti after party, se pustil do rapu. Až Jakubovi Žáčkovi se podařilo přerušit jej.

A zatímco se bedlivě počítalo a počítalo, slamerka Masha se představila se svým hudebním projektem Sci a Fi – nástupce „slepé uličky německé surrealistické poezie“ Publikum ovšem projekt příliš nevzalo a tak pro něj byla nejlepší částí úklona zadkem k publiku.

Vítězem české Slam poetry 2009 se tedy stal Ondřej Macl (Hradec Králové), druhý skončil Dan Binko (Ústí nad Labem) a třetí Vladimír Vacátko (Pardubice). Ve své děkovačce divákům Ondra krásně vystihl, o čem je slam poetry: „Cítím se andělsky a vy jste moje křídla.“

Slam poetry 2009 přinesla mnoho nových tváří a úplnou proměnu na stupních vítězů. Uvidíme, kdo z nich zůstane ve vodách slam poetry plavat nadále.

Děkujeme všem organizátorům regionálních kol a finále 2009. Děkujeme účastníkům všech letošních slamu. Děkujeme opět úžasnému moderátorovi Jakubovi Žáčkovi. A v neposlední řadě děkujeme vám, divákům a fanouškům slam poetry. Gratulujeme vítězi.

Jan Perla