Ztemnělý sál pražské galerie NoD. Lidé sedí namačkaní všude - na židlích, na oknech, na zemi, pod pódiem. Všichni nedočkavě pozorují osamělý mikrofon. Konečně, konečně k němu vyskakuje moderátor. „Soutěžící Růžička, Morávek, Ostrov - zaregistrujte se prosím, čekáme na vás!" ozve se ale a divákům se protahují tváře. Po chvíli čekání se však už soutěžící začínají scházet k moderátorovi jako myšky ke krysaři, ačkoliv tři výtečníci stále chybí. Takto začalo pražské kolo slam poetry.

Jedenáct soutěžících stojí na pódiu tváří v tvář dychtivému publiku, zatímco moderátor René Jahoda vysvětluje pravidla soutěže. „Co je to slam? Já sám nevím - viděl jsem tu básníky, viděl jsem tady beatboxery s jejich poškrabanými deskami, viděl jsem tady improvizátory i perfektně připravené profesionály. Všichni mají tři minuty, aby vám předvedli, co umí," navnazuje publikum, ze kterého bylo náhodně vybráno sedm porotců. Ti rozhodnou, kdo vyhraje a pojede na celorepublikové finále. Když se Pražáci dozví, že finále bude v Brně, sálem se rozezní smích a tleskot. Moderátor ale všechny ujišťuje, že Brno je opravdu za odměnu, republikový vítěz si totiž odnese třicet tisíc. Pro rozehřátí diváků se za mikrofonem jako první objeví mladá předskokanka z Kalifornie. Začátek jejího vystoupení je typicky americký, všechny si z pódia vyfotí, aby se mohla na Facebooku pochlubit přátelům velkým publikem, a potom oznámí že miluje Slam a že miluje nás všechny. O to více pak ohromí její exhibice, kdy se dramaticky rozohňuje a vykládá o smutném osudu své babičky z Maroka. Ačkoliv mnozí diváci nerozumí všemu, na konci ji odměňují bouřlivým potleskem.

Publikum je už ale zvědavé na prvního soutěžícího. První vystoupení si vylosoval Bohuslav Fiala, který je mezi ostatními slamery nepřehlédnutelný. Vedle zhruba dvacetiletých soupeřů stojí asi šedesátiletý pán v košili a hnědé vestičce a baví diváky drobnými veršíčky jako vystřiženými z dob první republiky. Jeho závěrečné přání „Nechť se ti vše nejlepší snad ještě v lepší vylepší!" je odměněno smíchem a potleskem. Body od porotců sice nestačí na postup do druhého kola, u diváků boduje už jenom odvahou vstoupit na pódium a utkat se s mladšími.

Další účastníci už působí jako z jiného světa. Někteří mají svá vystoupení pečlivě nacvičená a promyšlená, jiní spoléhají na okamžitou inspiraci a nápad. Hned druhý soutěžící předstoupí před diváky, přilepí si na čelo lísteček s číslem dva a začíná vařit z vody. „Jsem zde poprvé a zrovna druhý," improvizuje. Po tom, co ve verších popíše svou čtverečkovanou mikinu, mu ale docházejí slova a překvapeně zjišťuje, že má ještě minutu dvacet. Z publika se už ozývá nesouhlasné mumlání a výkřiky „Di do hajzlu!". On ale překvapivě odpovídá rýmem a danou minutu dvacet se ještě snaží. Oč je jeho hodnocení slabší, o to silněji diváci vítají českou slamovou legendu Bohdana Bláhovce. Své tři minuty naplní volnými asociacemi, které přednáší s téměř nábožným výrazem.

Zato neznámá Alena Kucheňová zřejmě neponechala nic náhodě a předstupuje s pečlivě nacvičeným výstupem. Dramaticky kritizuje lásku, která je podle ní jen mrcha slizká, a publikum nevěřícně zírá a baví se, i když zřejmě ne tak, jak by si slamerka přála. Nejprve se ozývá jen nevěřícné „To je snad herečka z amatérského kroužku", ale nakonec jsou rozechvělé verše o lásce přerušovány pobaveným smíchem.

Vystoupení střídá vystoupení a každé tři minuty jsou jiné. Politická satira, surrealistické verše, hlubokomyslná zamyšlení i svérázný hip-hop. Diváci se baví, smějí, bučí i pískají. Po všech jedenácti pokusech zapůsobit na publikum následuje pětadvacetiminutová přestávka a i během ní jdou ze všech koutů slyšet verše, diskuze o poezii a hodnocení výkonů. Do druhé poloviny může postoupit jen sedm nejlepších.

Už dlouho před začátkem druhé části si nedočkaví diváci začínají zabírat nejlepší místa a mění se i porotci. Tentokrát se jako první mikrofonu chápe legenda českého slamu Jakub Foll. Po několika úvodních verších se přizná, že je prázdný a bez tématu a žádá o pomoc diváky. Nadhozené téma koblížky dokáže zbásnit tak, že publikum jeho improvizační schopnosti odměňuje hromovým smíchem a potleskem. Stejně tak dokážou pobavit a zaujmout i ostatní slameři a v sále se často zvedají nejvyšší desítková hodnocení.

Když má přijít vyhlášení výsledků, napětí by se dalo krájet. Moderátor dramaticky mává stokorunami čekajícími na vítěze. Všechny známé tváře slamové scény nakonec poráží Ondřej Lidický, který diváky okouzlil neotřelým energickým výstupem imitujícím tříminutová rychlorande. Přestože jeho vystoupení končilo slovy „dav zůstal ulepen, neschopen potlesku," diváci se tím rozhodně neřídili a podle bouřlivých ovací šlo tušit, že jeho vítězství je zasloužené. „Konečně novej ksicht ve slamu," povídají si spokojeně dvě divačky a i z jeho závěrečné exhibice znějící „Na zastávce - stařeny. Výstupem z metra - zmoženy." jde tušit, že ten novej ksicht ještě na české slamové scéně nejspíš uvidíme.

Vendula Karásková