Jeto citovje zabarvený, nenito objektivní, jeto subjektivní, osobní ,tak pravdivý

Zpráva volně citovaná ce ce á: v Madridu otázka. slampoetrypoetryslam, jak gde jinde de,inspirace,výměna názorová atakdál cé cé á, tam. Už je inspiroval Petr Váša, teď by je zajímala česká holka…(qieten 009).  A v jakým jazyce? A jakej umíš? .. anglicky asi… to tam moc ne všichni.. není to tam moc veřejný jazyk… Tak zvukomalebně česky?, Zvukomalebně mezinárodně srozumitelně rytmicky (fyzicky) s kořenama českýma? Tak.

O ká, zvuky jazyka. Malej národ středoevropskej překypuje rytmyckejma er.. třeba, nebo ř.. asi.. a si.. sykavky .. zpětně lovim teď nevim, cossem měla zakořen  rytmickejopus chtěla sem , kvokec holčičí řezanej filemglassem asi….jo, a ty měkkance čecháčský, lidičkovský tvářičky srdíčka jablíčka človíčky.

Lžu. Nejdřív sem měla napsat o osobě. Mojí. Napsala sem že bijo je hmota z lidí hnědá, sbírám jí a vracim ať příroda netrpí a slova se vopakujou. Asi.

Překládat do jazyka s jakym nemam zkušenost.. trochu mě Patrika co má kluka Argentýnce přeložila, jaxe řekne živým se růžovoučkym masíčkem štˇastných chlapů ze západní Evropy, pak taky řezat, krájet, masomlýnek….vybralasem intuitivně, co se mi víc líbilo, by mi tak vzniklživej obraz český holky. Čim se živí atak , abych f tom pusobila upřimně tak sem to postavila na pravdivý výpovědi mojí. Krapítek přibarvený ať jetto dramatický

Mam takovej ráda obrat kolem šumí les les les.. to ss dělá ten mech.. leze ze mě švédovanej jeníček mařenka „ je je jeníčku, vylez na jedličku, už vidim špičku, podobásetvýmu líčku, mlíčku..“ ruralistyckej sofŤas ala bezruč.. tosem tam podstatě předvedla, pak že toho Jeníčka sežeru, ale mačakár fastydyjár, už sem nevěděla, cojeco, zaklínadlo takjakotak.. kouslasem se  doruky f tom vytržení… řikali: vy češi ste expresivní, před měsícem tu Váša házel drdolem…

TenSlam byl kavárně tam v čtvrti lásce nejvícvotevřený bezvohledu napohlaví, takže je tam plno umělců a každej tatůsalón je taky trochu bejvák a studio atak. Ouzký ulice a děsně lidí se všude mačká. Uváděla to holka, na svejch hodinkách měřila potlesk. Paní z Goethe institutu se ptala na česko a německá paní říkala o německým slamu, jak funguje dlouho a hodně. Madridských slamerů bylo asiosum: středního věku muž, co kreslí si zápisy a snaží se zlepšit, padesát let v uchu fleš, trochu mu bylo líto, že mu nigdo ten potlesk neprodloužil. už si to moc přál. Pak básnířka s tlustým špalíkem ačtyřek, přečetla je všecky,pak starší pán, redaktor, říkal že si taky myslí, že poezie slamová má být aktuální, proto naznačoval pohybem rukou: nasazuji klobouk třírohý. Protože právě uplynulo stopadesát let od smrti toho.. kdo ho nosil. Pak kluk indyckej, lyrickej, jeho kluk a já sme tak trochu plakali. Pak madridec mladej, kterej slova sypal, rozkládal  a skládal a vznikaly mu významy nový, jak se přesouvaly (dá se to poznat, i dyš máte překlad, necháteho plavat a dát  se unášet tou kadencí těch vět..ratata ůů).Perplex vítěz. Hned za nim chlapec melodyckej říkal jak by žral vobrazy umění atak. Jak by to žvejkal. Krajinky zátiší atak. Pak tam eště byla holka lyrická, mladá a jemná. Asi.

Takže protože tam bylo strašně narváno a všichni šťastní, moc by to chtěli dělat dál. Pořád je tam spousta básníků. Ptají se po vás všech, rádi by inspiraci vzájemnou, sou vřelí a přátelští. Chápou naše problémy, řikaj: no jasně, dyť mi taky.. berluskóny… ach jo.