CZ OFFICIAL • est. 2003 MENU

Finále zemského slamu 2010: Facebook, televize a vodáci5/12/2010

Devět regionálních kol, jedenáct postupujících, devět hvězd večera. Na pódiu brněnské Flédy se 4. prosince konalo další finále slam poetry. Komu počty nesedí, tomu nejspíš uniklo, že letos po změně pravidel postupují z pražského kola první tři umístění. Díky tomu jsme ve finále mohli opět vidět Mashu a nově Pavla Klusáka. Ke své škodě jim pole vyklidili dva nedostavší se finalisti. Aleš Procházka z prostějovského kola nepřijel kvůli pracovní vytíženosti a Martina Malinová z jihlavského kola se nechtěně rozestonala. Ostatních devět soutěžích si vylosovalo z klobouku pořadí a zábava mohla začít.

„Bodej na Baudeleirea! Toto je nová éra, kde kontext veršů určuje atmosféra!” (Bohdan Bláhovec)

Plzeňský vítěz Mruczivák začal sobotní slam narážením na spoustu aktualit, kterými se pokusil zavděčit místním. V jeho slamu se sešli Onderka, Kocián, Witkin i hodiny, které neukazují čas. „Ve vytahaným neznačkovým tričku se bojim skoro sednout na lavičku a jenom tak čumět do dálky, aby mě nevyhmátly hlídky morálky.” Hlídky hodnotící ne morálku, ale slam, na bodech docela šetřily, přesto to byl docela příjemný úvod i závěr.

Pražská Bio Masha to po výtce, že není dostatečně vtipná, pořádně rozjela. Přepínala mezi kanály televize a potápěla jednu estrádu za druhou, zatímco její rytíř bez bázně a Hany Hegerový, Zagorový i Haňákový seděl ve vaně a kouřilo se mu z Havany. Bylo to nadupaných šest minut blonďaté tvrďačky, co si nebere servítky a šije do Agáty Hanychové a především do chlapů.

Další výstup reflektující dění na kanálech televize (tentokrát České) měl Honza Kistanov, překvapivý letošní vítěz v Praze. V druhém kole přednesl scénář nejnovějšího trháku pro Hřebejka „Honzíkova cysta” psaný rukou Antikrista o dosud neprobádaných místech dětské onkologie. Hlavním hrdinou byl dobrotivý primář Přemysl Soráč, jehož žena Liběna věštila pacientům samá stigmata na kůži. Podobně jako Mruczivák zasadil své další výlevy do brněnských reálií a dotkl se i (ne)existující rivality mezi Prahou a Brnem.

„Šle háčka na háčkových zádech. No, háčku, makej - výdech nádech. Slunko praží do vodáků, slunko praží do zadáčka. Jen ta místa, kde šle háčka kryjí, zůstavají bílá. A ten zbytek rudý je, jak rudá je Čína.” (Jakub Foll)

Dost duševně založen je podle svých slov Dan Binko, který zaujal v Ústí nad Labem. V Brně představil zoufalý manželský víkend („Co mě doma čeká? Žena, co se vzteká”) a píseň o sídlišti. Podobně jako Jakub Foll hodně sázel na svůj výraz. Mně osobně nejvíc dostal mimosoutěžní písní o tržnici, kterou zdržoval vyhlášení celkových výsledků. Lenkou Zogatonou byl nemilosrdně přerušen. Škoda, pro mě byl díky své vtipné sebeprezentaci mezi už splývajícími soutěžícími pěkným oživením.

Hudební publicista Pavel Klusák, který se do finále probojoval z Prahy, se zamiloval do krásné holky, která byla tupá jak tágo. „Hele, kluci, vona není blbá, vona toho jenom zatím málo ví,” uklidňoval publikum. Na hlášku, která bude sloužit jako vděčné alibi, je zaděláno. V druhém kole se snažil navzdory všem trémám ochočit si téma a slamoval o slamu: „Když se něco řekne, uplave to v čase, takže i když kecáš, je to rychle pasé...”

Ale to už na pódium nastoupil Jan Jílek, slovní čaroděj z královéhradeckého kola. Nevím, do jaké míry se na jeho tvorbě podepisuje vystudovaná bohemistika, ale způsob, jakým kouzlí se slovy, smrtící kadence slovních hříček a nápaditě vystavěné tříminutovky pro mě činí Jílka jazykovým hrdinou číslo jedna. V prvním kole potěšil japanology vyprávěním o „haikovém kříži”, kterým mi do slovníku zařadil nová spojení jako „ostrý wasabisexuál” , „panda rei” nebo „yoko za yoko, stud za stud”. Ve druhém kole přednesl ecce hetero Jílek aktualizaci textu ecce homo Ginsberga. V Kvílení verzi 2.010 se opřel do Facebooku a erotiky pomocí růžence z venušiných kuliček, Victorias sekretu a posledních tang v Paříži, které tam zanechali bohové lásky, kardiná-love tančící v celi-baru. Před týdnem jsem byla na Kvílení v kině, kam se na Jílka hrabe James Franco.

„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím digitálního věku kubisticky vmezeřené do statusů quo. Quo vadis? To se líbí uživatel Petr, Pavel, Matouš, Marek, Lukáš, Jan. Mike Tyson - oplatit šťouchnutí - líbí se mi. Milenci mojí manželky - vytvořit skupinu - nelíbí se mi.” (Jan Jílek)

Chaver z Pardubic vemluvil do večera trochu vážnější tón. Publikum slyší především na vtípky, jeho vystoupení se opíralo spíš do zákonů, času a dielaktiky doby. V druhém kole se zasnil o komunistickém háji po smetanové revoluci. Mezi Janem Jílkem a Jakubem Follem bylo těžké soustředit na jejich protipól.

Olomoucký vítěz Jakub Foll revoluční náladu odlehčil. Nechal si nadhodit první a poslední slovo a název svého improvizovaného výstupu. Vznikla tak jedinečná báseň „Šlehačka” o zvířeti, které má chuť na člově-čínu. V druhém kole šlehačku transformoval na „Šle háčka” a pustil se do vodáckého eposu. Jakub Foll má ze všech sobotních slamerů největší charisma, z jeho úst zní dokonale cokoliv. Naštěstí má dar své improvizace nejen skvěle podat, ale i důvtipně zasadit do kontextu večera a skvěle vypointovat. Porota zvedala téměř samé desítky, o vítězi bylo rozhodnuto.

Devátá dnešní hvězda a další bohemista mezi slamery, místní vítěz Mirek Kynčl hned na úvod vytáhl své eso, báseň „Zubožená Němcová” a doprovodil ji svými krutými milostnými miniaturami. Kromě dívek nezapomněl ani na pivo („Se světem je to jako se Starobrnem. Všichni víme, jaký je, a přece se točí.”) a Evropskou unii (“Ekonomická báseň o EU: Až na věky! Až na Řeky…”). První kolo zakončil, druhé kolo otevřel a celkově končil druhý.

„Nemilosrdně nemilostná báseň: Slečno, nikdy nebudete jeho celý svět, i když se vámi dnem i nocí kochá. Protože - jak už víme pěknou řádku let - svět je koule, no a vy jste plochá.” (Mirek Kynčl)

Když jsem o pár řádků výše tvrdila, že hvězd večera bylo devět, přepočítala jsem se. Ve skutečnosti jich bylo daleko víc. Patřili mezi ně organizátorka Lenka Zogatová, moderátor Jakub Žáček, mrazivý Pavel Zajíček s vítězem slam poetry 2004 Tomášem Vtípilem (ti se postarali o tíživé slovně-hudební zpestření večera) a v neposlední řadě Bohdan Bláhovec, který kouzelně zaimprovizoval při křtu knihy Jana Jílka „Jan jí lilek”. Nato se rozlétly do publika čerstvé výtisky česko-německo-anglických verzí Jílkových slamových textů a nadešel čas vyhlásit vítěze. Třetí se umístil Jan Jílek, druhý Mirek Kynčl a - tramtadadá - již podruhé se finálovým vítězem stal Jakub Foll.

Dobro okamžitého políbení múzy zvítězilo nad zlem promyšlené přípravy. Ale že i zlo dokáže být zatraceně zábavné, víme všichni. Věru, nebyl to zlý večer!

Martina Pelcová

Více